Vítej jaro!

Nezahálíme. 

Loni v červenci jsme začali zateplovat dům i zvenčí. 
Potom chytla mistra zednického záda.
Sehnali jsme jiného. Slíbil, že dokončí, jenže týden před nástupem - záda.
Pantáta ze zoufalství vyslovil, že kdo se na dům podívá, toho chytnou záda.
Co myslíte? Do týdne se nemohl hnout ani on.
Teď už dobrý, úspěšně pokračujeme ( třikrát ťukám).





A já si jen tak tiše, abych neslyšela zvuk kladiva, vrtačky, míchačky... zdobím a zdobím. 
Vypínám.
Jenom už docházejí vyfouklá vajíčka (nikdo na ně nemá chuť).



A opravdu to není o přesnosti a pevné ruce.


Tedy - vítej jaro!